První dny na Islandu

Je tomu asi měsíc, co jsme se s Danem rozhodli jet na Island. Oběma nám chyběl nový výchozí bod a současné cesty byly slepými uličkami. Já si chtěla odpočinout od podnikání a samotářského sezení u PC a on od korporátního života. Oba jsme chtěli poznat novou zemi a Island mě lákal už od doby, kdy tam byla moje sestra Ali, která nám o něm barvitě vyprávěla. Oslovili jsme tedy manažera hotelu a našli si práci v hotelnictví na jiho-východním pobřeží Islandu poblíž nejvyšší hory Hvannadalshjúkur, která je součástí horského masivu Öræfajökull, který je zároveň největší aktivní sopkou na Islandu. Paráda, no ne? 🙂

Takhle vypadá na dohled z hotelu:

Zatím jsme neměli moc volných dní. Tady se maká a maká. Výhodou je, že za doopravdy pěkné peníze, které jsou sice na Islandu minimální mzdou, ale u nás je to plat ředitele firmy. Mým snem je našetřit si na nové umělecké nástroje – konečně dobrý foťák, lepší grafický tablet na malování nebo hudební a nahrávací nástroje. Mimo jiné jsou mé cíle i více vznešené – poznání krajiny a jejího ducha, naladění se na staré příběhy a příběhy bohů a bohyň, duchovní růst a hlavně vyčištění hlavy a uvědomění si, co dál s životem. Tak mi držte pěsti 🙂

Výhoda této práce je, že je týmová a poznáváme další lidi. Po prvním týdnu práce jsme byli poprvé na výletě ve městě Vík, kde jsou černé pláže z čedičového písku. Ten den vidět nebyly, jelikož je tady psí počasí a mění se každých pár hodin. Nicméně pláže se mi povedlo vyfotit v den příjezdu při zastávce našeho autobusu.

Máme za sebou pár procházek po okolí. Jsou tu skály a kopce. Dále prý i vodopády a jezírka, ale tam jsme zatím neměli čas se podívat. Touhle dobou je světlo už i po páté hodině. Viděli jsme krásný západ slunce přibarvený růžovými a zelenými odstíny nebo také polární záři ve dne. Světlo tady hází opravdu krásné odlesky.

Z hotýlku a do hotýlku chodíme po dřevěných paletách, jelikož je mezi naším domem pro zaměstnance a hotelem velká vodní louže (říká se jí laguna :D). Jídlo je tady moc dobré. Ráno máme zdravé ovoce a zeleninu, dobré obědy i velké večeře v pravidelný čas. Mnohdy je tedy lepší tolik nejíst a držet třeba půst, protože hodně jídla zaměstnává tělo a vypíná mysl.

Jídlo i ubytování je „v ceně“ a člověk se nemusí bát, že by tady utrácel za blbosti. Alkohol je tady tak nedostupný, že budu ráda, když si dám po příjezdu skleničku vína a zůstanu střízlivá. Ale zato zelených potravin máme na rok dopředu, jelikož Dan si sice vzal jen čtvery trenýrky, ale za to 12 kilo ječmene a chlorelly.

Tým je moc fajn – je nás tady hodně Čechů, ale také Estonci, Rumuni, Poláci a Španělé.

Zajímavá je islandština. Je to jazyk, který se od doby osídlení Islandu v 9. století nezměnil. Vychází se staroseverštiny a podobá se staré angličtině z období 1000 n.l. Isladštinu přivezli na Island tehdejší odpůrci norského krále Harolda I. Krásnovlasého, který dobyl roku 872 celé Norsko  a prohlásil se králem. Jeho nepřátelé se tak rozhodli, že si svou víru a kulturu chtějí nechat a odcestovali tak na Island. Díky separaci ostrova se tedy původní staroseverský jazyk téměř nezměnil a i původní víra seveřanů je poměrně zachovaná a dokonce se zde staví první Ásatrú chrám poblíž Rejkjavíku. Chrám “Hof” má být dostavěn na konci roku 2018.

Zajímavá jsou islandská jména. Lidé zde nemají příjmení. Své telefonní seznamy mají dokonce řazené pouze podle křestních jmen. Používají se pouze křestní jména. Aby se jeden od druhého odlišili, za jméno se přidává přízvisko – kombinace jména otce a islandský výraz pro syna „son“ či dceru „dóttir“. V moderní době se používá i jméno matky.

Já bych tedy mohla být „Táňa Jaroslavdóttir“ nebo kdybych chtěla, tak i „Táňa Petradóttir“

So, see you next time!

Tady ještě krátké video sestřihy z prvního týdne 🙂

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *