Severní Německo dvou moří

Severní Německo jsem měla možnost poznat v období mezi svým 14. – 20. rokem díky rodinným přátelům. Nebyl to tedy jeden výlet, ale vždy několik týdnů za rok. Nebydleli jsme v hotelech, ale v klasických rodinných domech, panelácích apod. Díky tomu jsem mohla tuto krásnou část země zvanou Schleswig-Holstein poznat skoro jako její obyvatel.

Valnou část svých pobytů jsem strávila v městě Rendsburg, kde protéká známý Rendsburh-Kiel kanál spojující Severní a Baltské moře, kterému ale místní neřeknou jinak než Ostsee, tedy Východní moře. U obou moří jsem strávila mnoho času a každé je svou atmosférou úplně jiné. V Rendburgu je dokonce restaurace přímo u kanálu, kde můžete při snídaních pozorovat proplouvající nákladní lodě, kdy při jejich projetí před okny restaurace vždy pouštějí hymnu země dané lodě. Jednou nám dokonce výjimečně nechali zahrát i naši, i když žádná česká loď neproplouvala.

Nejraději jsem měla výlety do města Eckernförde u Baltského moře, kde jsme jezdili na jednodenní výlety a povalovali se na písečných plážích na dece nebo v plážových koších četli knihy. A to za každého počasí. V Německu se nechodí k moři jen, když je hezky, ale i když je zima nebo fouká vítr. Já si vždy ráda četla knihy a u toho poslouchala šumění moře. Občas lidé chodili po plážích s při odlivu sbírali s dětmi žížaly pro lov ryb. Také jsme vždy rádi zašli na pochoutky z čerstvých ryb dovezených daný den do přístavu. Voda v moři je zde průzračná, zabarvená do zeleno modra podle nebe a mořských řas. Také je plná medúz, pamatuji si, jak jsme jeden den plavali přímo mezi nimi a snažili se “utéct” na plavací lehátko. Pobřeží Eckernförde zdobí nádherná socha prohnuté mořské panny. Působí až ikonicky.

Svou rajskou a pohodovou atmosférou Eckernförde střídá s drsnou, větrnou a chladnou náladou Severního moře. Cílem našich výletů bylo často pobřeží u města Meldorf, kde byly odlivy a přílivy mnohem znatelnější a člověk se při odlivu mohl procházet propadajícím blátem i několik set stovek metrů do moře. Meldorf bylo pobřeží plné surfařů, kteří se proháněli jak po otevřeném moři tak na umělých mořských rybnících vytvořených na hrází. Také si pamatuji jeden dojemný výlet na nedaleký ostrov Syld, kde jsme překvapivě nejeli lodí, ale vlakem. Jeho trať byla postavená na navršených píscích. Vypadalo to tedy jako v pohádce – cesta vlakem po moři. 🙂

A teď na chvíli opět na souš. Rády bych se vrátila k Rendsburgu a popsala jaký je tam život.
Milovala jsem ranní snídaně, každé ráno stačilo sejít ze schodů do malebných uliček a přinést čerstvě upečené a křupavé housky. Lidé zde jsou velmi milí, přátelští a pozitivní. Když to porovnám s jihem a jejich drsnou povahou, snad si dovolím i tvrdit, že povahu lidí určuje do značné míry i krajina, kde žijí. Čím více je v dané zemi život drsnější, lidé drží více pospolu, jsou k sobě milí a otevření, jelikož si uvědomují význam kolektivu a jeho vliv na společné přežití. Rendsburg i okolní města jsou krásná především svou červeno cihlovou

architekturou, která nebyla nikdy v minulosti zničena a přetrvává dodnes. Vše je tady malebné a tvořené s ohledem na přírodu a její zachování a pěstování.

Oblíbeným jídlem jsou klobásy s kari (Kariwurst) a hranolkama. Celé této zemi dominují bílé párečky a klobásy, které jsou nejčastěji podávané grilované na ohni. Dalším oblíbeným jídlem je vařená červená a zelená kapusta, slaninou maštěné brambory nebo vepřové maso na kyselo. Oblíbený je i chřest nebo lišky jedlé (Pfifferling)  na všechny různé způsoby. A i když se jedná o chladnou krajinou, oblíbená je zde zmrzlina, například Spaghettieis – zmrzlina ve tvaru špaget. Z nápojů je nejznámější pšeničné pivo.

Několikrát jsem také navštívila místní vikingské muzeum Haithabu poblíž města Hedeby. Ukazuje, jak zde žili dávné severské národy. K vidění jsou obrovské vikingské lodě, runové kameny, které jsou při osvícení předčítány, ukázky šperků, videa s ukázkou odívání a také vikingská vesnice s několika domy.

Na konci fotogalerie můžete najít i fotografie z Dánska, které je coby kamenem dohodil. Při přejezdu hranice byla znát velmi rychle změna architektury. Místo cihel se na domech objevují spíše pastelově laděné fasády a vše působí vesnickou – pohádkovým až ladovským dojmem.

Čas strávený v Německu byl pro mě vždy velkou inspirací. Je to místo vyspělé, kulturní a také drsné. Ne vždy si pod pojmem Německo představíme právě moře a proto jsem ráda, že jsem mohla poznat právě tuto část, kde vál slaný vítr hned od dvou moří.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *