Irsko – smaragdový ostrov mýma očima

Nyní vám povím o zemi, kde kopce září zelenou barvou, o zemi vysokých útesů a hlasitého oceánu. O zemi, kde klíče patří naopak a domy nemají čísla, ale vlastní jména. Vydejte se mnou na výlet prastarým keltským Irskem, kde magie ještě žije!

Nacházím se na jihu nedaleko druhého největšího města země, Corku.  Mám štěstí, že se nacházím v centru panenské přírody na venkově. Cesty vedoucí kopcovitou krajinou zelených, žlutých a hnědých polí jsou úzké a snížené oproti rovině polí. Když jimi procházíte, keře jsou v úrovni vašeho pasu. Po celý rok zde takto v okolí cest najdete ostružiny a keře se zlatými květy napovídající vám, že jaro zde je snad celý rok a roční období se ani nestřídají. Někdy mi tady chybí ten pravý chlad české zimy a horké letní teploty!

Venkov a oceán

Často chodím na procházky. Sednu si jen tak do pole a medituji a nechávám své myšlenky unášet irským větrem. Někdy mohu dojít až na útesy, kde mě čeká dalekosáhlý rozhled na nekonečný Atlantský oceán. Dovolila jsem se jednoho z farmářů, jestli mohu vstoupit na jeho pozemek u oceánu a on svolil. A tak jsem často procházela okolo cedule “Beware of a bull” (nikdy jsem ale žádného nepotkala) a vyšlápla si veliký kopec s výhledem na oceán. Oceán je sám o sobě kouzelný. Někdy na něm můžete vidět zelené a pak modré pruhy – to stíny mraků kreslí na hladinu vody. Jednou jsem měla i to štěstí a zahlédla nad kopci duhu! Žádný poklad jsem pod ní ale nenašla. Na útesech je starý dům, který nedávno sloužil jako střelnice. Předtím to ale prý byla prádelna, o kterou se staraly dvě ženy. Tuto legendu mi povyprávěla jedna místní žena.Ty žena chodily do nedalekého města Kinsale a sbíraly tam od lidí všechny šaty, jež potřebovaly vyprat. Přinesly je k prádelně a vyprané je zase roznášely celou dlouhou cestou zpátky (A ta má 5 kilometrů, to vám povídám.)

Venkov je hlavně místem farmářů. Ti dokonce mluví svým vlastním „farmářským hrubým slangem“ a musím uznat, že je doopravdy těžké mu rozumět a někdy se musím ptát až třikrát na zopakování věty! Na každém kopci se tu pase stádo krav, za to stádo ovcí, tak typické pro Irsko, jsem tady ještě neviděla.

Countryside-Cows

Malebné Kinsale

Nejblíže mám tady město Kinsale, které je oblíbenou turistickou destinací. Podle Irů, jež jsem potkala, je to jedno z nejkrásnějších irských měst a prý mám štěstí, že jsem právě tady, jelikož ostatní města nejsou tak malebná. Kinsale je přístavní město ležící v zálivu Kinsale Harbour. Tam se často během dne voda zvedá a pak zase odtéká a lodě leží zatopené v bahně. Já osobně miluji, když procházím okolo kotviště a můžu slyšet cinkání stožárů lodí. Kinsale má asi 5 tisíc obyvatel. Je stejně velké jako mé rodné město. Ve srovnání s ním je Kinsale o hodně vybavenější – je tu množství malých specializovaných obchůdků, od prodejny ručně dělaných baget, přes malé papírnictví, obchod se suvenýry a také čokoládovna. Domy tady mají barevné dveře a okna – další pravdivý typický znak Irska, který se vaším očím rychle zalíbí! Kinsale má také řetězec hotelů zahrnující i nejrůznější bary, cukrárny a restaurace. Pokud byste se tady někdy chystali, zajděte si tedy do Blue Haven. A pokud nevíte kam v noci, není problém zajít do jedné z malebných hospůdek! Od čtvrtka do neděle vám v každé z nich budou hrát živou hudbu nadaní kytaristé i celé kapely! Mně se moc líbí atmosféra irských hospod – jsou útulné, dřevěné i cihlové, temné a mají v sobě tu pravého ducha Irska! Na to vás naladí už ale samotné nápisy hospod zvoucí vás dovnitř. Nejen v Kinsale, ale i v Corku je vidět, jak často je používám keltský font na zvelebení nápisů. Když už je řeč o nápisech, podívejme se i na tabulky s názvy ulic. Ty jsou vždy dvojjazyčné – nejprve anglické a pak irské. Někdy je nápis z jedné strany jen anglicky a až z druhé irsky. Tak se dá lehce ztratit, když vidíte jen ten irský!

Irské adresy? Žádná čísla jen poetické názvy!

Když mi poprvé má rodina posílala balíček do Irska, velice se divili mé adrese! Musela jsem ji pro ně kontrolovat třikrát, aby mi uvěřili, že je doopravdy správná. V zápisu irské adresy byste totiž nenašli ani jedno číslo! Do hodně zarazí právě u názvu domů, kdy v Česku potřebujeme nejméně jedno číslo pro správnou identifikaci. Tady mají domy vlastní názvy. A ne ledajaké! Poetické! Narazila jsem třeba na Sea house, Hourbour Side, Indigo, Ocean Breeze, San Marcos. Pak jsou tu i názvy v irštině – Dun A Rí nebo  Muldron. Nevím, jak je tomu ve větších městech, ale toto mě rozhodně zaujalo!

Irské počasí aneb rychlost a změna

Když například medituji u oceánu, mohu si všimnout neustálých změn počasí a toho, jak se oblaka rychle proměňují. Jednou je obloha čistá, jednou temná a zahalena dešťovými mraky. Někdy tady prší pětkrát denně, jindy je celý den slunečno a větrno. Jindy se počasí změní třikrát za den. Víte už, proč jsou irské kopce tak zelené? Právě kvůli tak častým přeháňkám.

Nyní máme leden a v Irsku nám začíná jaro. Teploty se pohybují okolo deseti stupňů a vítr je teplý a příjemný. Květiny tady rostou i přes zimu. Lidé je mají v květináčích před okny a nemusí se bát, že by jim ublížila zima. V galerii v Kinsale mají jednu fotografii jakožto vysoce umělecky ceněnou. Je na ní záběr ulic zasypaných sněhem.  Pro lidi ve městě je to jedna z výjimečných fotografií, protože sníh je tady velmi vzácný. Když se jednou za čas počasí poblázní a začne sněžit, celý život v Irsku se prý zastaví. Školy se zavírají a děti zůstávají doma, stejně tako jako všichni ostatní se nedostaví do práce. Auta přestávají jezdit, nemají jak, protože tady pojem zimní gumy zkrátka neexistuje. Já tady sníh naštěstí nezažila. Za to ale něco jiného. V průměru jednou za měsíc (převážně okolo listopadu a prosince) tady přichází kruté bouře. Prší doopravdy silný déšť a vane silný vítr. Venku se den promění v černou oblohu a dokonce hřmí a padají blesky. Když zahřmí, je to zážitek. Irské domy nejsou zrovna pevně stavěné. Během dne můžete slyšet každý krok spolubydlících a taky každý závan větru, a když zahřmí, třese se podlaha. Když se okolo mě jednou zatřepaly zdi, vylekala jsem se a běžela zjistit, co se děje. Je to jen bouřka, řekli, rychle přejde. A doopravdy. Proměnlivost a rychlost jsou slova přesně vystihující irské počasí. Mimo jiné – irský oceánský vzduch mě zbavil celoroční rýmy. Takže v Irsku dýchejte zhluboka!

Jídlo

Mohla jsem zakusit hned několik irských jídel. V domácnostech jsou oblíbené tradiční pokrmy jako pečené hovězí s kapustou, mrkví a bramborem. Irský guláš, kde je navíc kromě masa také brambor, mrkev a petržel. V restauracích se podává fish & chips s hráškem a fazolema. Také se zachovává tradice čaje o páte, který si ale Irové dají kdykoli během dne. Kvalita irského černého čaje je s naším nesrovnatelná. A klasickou je také pivo Guinness nebo Hoegaarden.

 

Je libo projížďka v protisměru?

Auta zde jezdí po levé straně. Trvalo mi chvíli si na tuto odlišnost zvyknout. Zajímavější je, jak funguje doprava, například v autobusech. Pokud chcete po cestě vystoupit, stačí se domluvit s řidičem a on vám zastaví, kde budete chtít. U křižovatky nebo jen tak u cesty. Stejně tak, když chcete nastoupit a máte do blíže k cestě po trase autobusu než k nádraží, stačí na autobus počkat u kraje silnice, zvednout ruku a on už vám řidič zastaví a přibere vás. Lístky do autobusu mi připomínají lístky do kina.Ty vám při cestě zpět řidič vezme a jako u nás ve vlacích za starých časů přoštípne  štípačkama! Někdy dokonce dostanete bonbón!

Dublin City

Také jsem měla možnost podívat se do hlavního města Dublinu. To mě navždycky zaujalo! Dublin je okouzlující město žijící svým vlastním tempem a smyslem pro tradici.Všechny památky jsou poměrně blízko centra, kterým protéká řeka Liffey. Za povšimnutí určitě stojí nejznámější univerzita Trinity College . Je nejstarší univerzitou v Irsku a má významnou knihovnu, kde je uložen originál vzácné staré náboženské iluminované knihy Book of Kells! Knihovna byla bohužel zavřena, a já mám tedy o důvod víc se do Dublinu zase vrátit!

Určitě se běžte podívat i do Phoenix parku. Tam mě krom řady monumentů zaujalo stádo asi třiceti sobů vyhřívajících se pod stínem stromů v dáli. Bohužel moc daleko pro objektiv mého fotoaparátu. Phoenix park je největším parkem v Evropě. Tak si dejte pozor, ať tuto informaci nepřehlédnete a nevydáte se příliš daleko, abyste se mohli vždy vrátit včas a neujel vám poslední autobus do centra!

Náhoda nás zavedla až dovnitř National Gallery kde jsem se ocitla v sedmém nebi! Všichni ti umělci, jejichž díla jsem musela studovat na zkoušky tam měli své dílo! Od barokního  Caravaggia  před mistry Rembranta, Rubense, Goyu, Velázqueze, renesančního Tiziana po dvorního malíře  Napoleona –  Davida. Také jsem mohla detailně nahlédnout pod ruku Moneta, který dal zrod uměleckým směrům a van Gogha, který inspiroval expresionisty. Dokonce jsem shlédla i  díla Pisaca, Fregonárda či Canovy.

Některé domy v Dublinu jsou vystavěny v gregoriánském stylu – například známá Bank of Ireland. Určitě se běžte podívat do Dublin Castle. Tam mě nejvíce zaujalo bludiště vyrobené z trávníku na zahradě. I středověké katedrály stojí za vidění – jsou to především Christ Church a St. Patrick Cathedral, obě vystavěné v krásném gotickém stylu! Pokud se rozhodnete jít jen tak nakupovat, překvapí vás život v ulicích města! Je to směs zvuků pouličních hudeníků hrajících  na papírové bedny místo na bubny a zpívajících živě do rytmu! Dublin je směs zvuků rychlých kroků a vůní sladu, pokud se přiblížíte příliš blízko Guinees Storehouse.

Noční život v Dublinu mě zaujal nejvíce. Měla jsem to štěstí být tam v období Halloweenu. Hudba zněla ze dveří každého baru a rušnými ulicemi se proháněly lidé ve strašidelných, vtipných i sexy maskách a kostýmech. Nejznámější komplex barů se jmenuje Temple bar. Je to název celé ulice a já měla možnost se protlačit do jednoho z barů. V této době byl podnik narván k prasknutí, ale zážitek s poslechu živé hudby při zpěvu všech zúčastněných stál za to!

Hrad pěti cípů

A nyní se podívejme trochu do historie místa, kde se nacházím. Dalším krásným místem v okolí je hrad Charlesfort. Vede k němu několik malebných cest okolo slaného oceánu, kdy můžete sůl téměř ochutnat na rtech. Charlesfort byl postaven v druhé polovině 17. století, aby z něj mohli děly bránit přístav v Kinsale, který se stával velkým střediskem obchodu. Je jednou z nejlepších existujících příkladů hvězdicové pevnosti v Irsku! Má tedy tvar pěticípé hvězdy, má tedy tzv. pentagonální tvar. To je můj oblíbený symbol. Na každé hraně hvězdy můžeme najít typické bastiony – jakási nádvoří. Dva z nich přehlížejí moře a tři čelí vnitrozemí. Jen pobyt v okolí této stavby a poslouchání vln narážejících na hradby vás zavedou do starých časů!

Countryside

Odkaz keltů a stará magie

Jedním z důvodů proč jsem se do Irska vydala, je má spřízněnost s pohanstvím. Starými náboženstvími vládnoucími před příchodem křesťanství. Jedním z nositelů tohoto náboženství byly právě Keltové. Irsko bylo jedním z jejich posledních míst pobytu. Bohužel postupně invertovaly na křesťanství. Umělecká podoba, tvar a atmosféra jejich výtvorů byla zachována, jen náplň se změnila. Proto po celém Irsku tak najdeme krásně zdobené keltské kříže na mnoha náhrobcích. Já našla takováto místa dvě. Poblíž Charlesfortu a pak uvnitř Kinsale. Další najdete u mnoha klášterů. Ale pojďme se vrátit zpět k památkám starých Keltů. Moc mě potěšil výlet do hradu Blarney Castle. Jeho lákadlem je tzv. Blarney Stone – kámen, který prý kdysi radil králům, poté byl rozpůlen a jedna polovina je skryta na hradě. Kdo jej políbí, získá kouzlo elegance. Z tohoto nádherného komplexu hradu, jezer a zahrad mě ale nejvíce zaujala část Rock Close. Nádherná zahrada s místy jako Druid’s Cave, Druid Circle, Witches Stone, Fairy Glade –mýtina víl. Dále jsem tam nalezla Schody Přání, kdy musíte vyjít nahoru a pak dolů se zavřenýma očima pozpátku, aby se vám vyplnilo přání. Možná je toto místo jen zrekonstruované, možná zde kdysi doopravdy žila hradní čarodějka a mocný druid čarující u velkého kamenného oltáře. Každopádně toto místo stojí za vidění už jen pro svou magickou atmosféru.

Další stopou vedoucí mě k irským kořenům byl můj nedávný objev kamenů s oghamy. Jsou umístěny v UCC (University College Cork) v Corku. Byla jsem ohromena! Ogham je stará irská abeceda, kterou vytvořili Keltové. Skládá se z 20 až 25 písmen a někdy je zvaná jako keltská abeceda stromů. Každý znak má totiž své přiřazení k názvům stromů. A nejen to – i dalším živým a neživým věcem (zvířatům, pevninám). Po Británii a Irsku můžeme najít stovky kamenů popsaných touto abecedou. Znaky jsou vyryty po hranách kamenů a znaky se čtou od zdola nahoru. Když jsem spatřila všechny ty staré kameny, byla jsem moc nadšena, že vidím zase další kousek ze staré keltské kultury!

Závěrem

Objevila jsem ale krásy venkova a oceánských břehů. Objevila jsem pár tajemství staré keltské kultury, které celkově přispějí k mému celoživotnímu studiu pohanství a duchovna.

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *